Nejde jen o přechylování, jež sami genderlingvisté (nebo spíš genderlingvistky) vnímají značně rozporuplně. Už jsem si zvykla, že v deníku 24 hodin Mauresmo poráží Capriati a nikdo vlastně neví, kdo to vyhrál (to máte jako když borovice nahradily smrky, oblíbený to příklad všech učitelů češtiny). Nikdy si ale nezvyknu, že se ženy na svých vizitkách titulují manažer lidských zdrojů nebo marketingový analytik. Když moji maminku její zaměstnavatel, jeden z největších gigantů českého trhu, zařadil do kolonky analyzátor kontrolingu, málem podala demonstrativní výpověď (nejen kvůli tomu analyzátoru, který i v dnešním podnikohospodářském newspeaku působí skoro obscénně – analyzátor podle vzoru traktor, motor).
V obchodě jsem otevřela nový Magazín Marks and Spencer, nalákána headlinem Fair Trade na obálce, a po přečtení informačně poněkud vyprázdněného článku jsem se zajímala, čí ruka ho uhnětla. S překvapením jsem z tiráže zjistila, že časopis o ženské módě připravují dva chlapi: šéfredaktor a editor. Kdyby se nejmenovali Renata a Petra, bylo by to sice nezvyklé, ale v pořádku. Takhle to myslím v pořádku není. Co vy na to? Není nakonec lepší, když ženská sice mluví jako dlaždička (jak konstatovala kolegyně bloggerka Lenka Vochocová), ale aspoň má o své identitě jasno i v jazyce, kterým ji dává svému okolí najevo?
A to ani nemluvím o tom, že na mé osobní stránce na www.respekt.cz stále ještě visí kolonky typu "O autorovi", a když mi z redakce přijde mail, je nadepsán zásadně "Vážení přátelé a kolegové". Někteří by mi řekli, že maskulinum má v jazyce funkci nejen rodově specifickou, ale i generickou – zahrnuje pod sebe tedy i vše ženské. Ale já vás prosím: berte občas jméno ženy nadarmo, berte si nás do úst – ale berte nás jako ženy!