Opičí chrlič na fotografii u perexu zdobí střechu nejoblíbenější budovy zdejších studentů: Dillonovy tělocvičny. Všichni tu totiž náramně dbají na zásady kalokagathie, antické nauky o ideálním spojení krásy a moudrosti. Na Univerzitě Karlově je nutnost fyzických cvičení vštěpována pokud vím jen na FTVS a matfyzu ("správný matfyzák je chytrý a krásný" je prý tradiční uvítací fráze na zápisových kurzech prvních ročníků), což je velká škoda. Není nic lepšího než moci každý den zvolit jeden z mnoha desítek sportů (včetně golfu, badmintonu a power jógy, prosím!) a jít se odreagovat. Možná proto tu prakticky nejsou obézní lidé a na přednášky se běžně chodí v teplákách, když byl předtím box a gotická Old Graduate College, kolej v pohádkovém stylu Harryho Pottera, je příliš daleko od učeben pro těch několik z nás, kteří nemáme kola.
Tzv. undergraduates, tedy studenti bakalářského cyklu, platí na univerzitách Ivy League (osmička nejstarších, nejváženějších a prý nejsnobštějších amerických soukromých univerzit: Brown, Columbia, Cornell, Dartmouth, Harvard, Pennsylvania, Princeton a Yale) školné ve výši skoro 40 000 dolarů ročně (cca 860 000 korun). Většina z nich však dostává neobyčejně vysoká stipendia, která zpravidla celé školné pokryjí. Graduates, studenti magisterského a doktorského cyklu, na Princetonu naopak studují zdarma a ještě jsou placeni, neboť učí nebo pracují jako asistenti. Podle slov některých z nich se cítí oproti mladším studentům odstrčeni… Ovšem profesoři si tu připadají úplně jako páté kolo u vozu; všechna pozornost vedení školy se soustředí na (platící) bakaláříčky.
Život tu podle mého pozorování a zkušenosti plyne asi takhle: ráno se jde na společnou snídani. Dopoledne člověk tráví čas na přednáškách a seminářích, studuje v knihovně, pracuje jako ďas. Obědvá se hodně a nezdravě nebo málo a zdravě: zdejší menzy mají v nabídce jak colu a burgery, tak tučnou tex-mex kuchyni (po dnešních nachos con grande mi bylo dvě minuty krásně a teď už hodinu trpím a proklínám svou žravost) a nespočet druhů suši (Asiatů je tu jako much, stejně jako neamerických studentů obecně; Afroameričanů naopak málo). Po obědě se pracuje ve škole a pro školu až do večera, a kdo je unaven, dokáže si v některých budovách kampusu najít kanapátko k odpočinku. Univerzitní fitness centrum je plné lidí po celý den, ale večer se sportuje snad nejvíc, pokud nejste zrovna na promítání, pokud není divadlo, koncert nebo zajímavá přednáška některého z nositelů Nobelovy ceny (zejména na zdejší fyzice jich učilo už celkem devět; mě zajímá hlavně afroamerická spisovatelka-nobelistka Toni Morrison, která tu je doteď). Jo, viděli jste Čistou duši? Tak ten chlapík, ekonom-nobelista John Nash, má na Princetonu dodnes svůj office 🙂 .
A teď ptačí apendix pro milovníky opeřenců: Je tu neobyčejná spousta bernešek, takových těch velkých kanadských hus, které mají ve zvyku táhnout nad vaším oknem v šest ráno a vřískat, co to dá. Kromě šedých veverek se tu dají přehazovat vidlemi i špačci a American robins – něco jako drozd kvíčala s červeným bříškem (slovník říká, že robin je červenka, ale to je nesmysl). Měla jsem štěstí a viděla i samečka kardinála, úplně rudého ptáčka, kterého si za svůj symbol zvolilo hned několik států USA (viděli jste ho v Ospalé díře s Johnnym Deppem). Přináší prý štěstí a to potřebujem všichni, ne? Krásná je blue jay, modrá sojka – v sobotu se párek promenoval na golfovém hřišti, ale běžela jsem na spinning a neměla čas fotit. A konečně mockingbird (překlad neumím; i americká klasika To Kill A Mockingbird se překládá jako Jako zabít ptáčka), ten umí dělat spoustu zvuků a je takovej maskovanej.