Opravdu, frekvence pořádání třídních srazů se před Vánoci zvyšuje. Bojím se jich ještě víc než prázdninové promenády v plavkách a jí předcházejících diet. Jak jednou napsala někdejší šéfredaktorka Marianne a moje oblíbená "úvodníkářka" Mirka Vopavová, třídní sraz je zkouškou odvahy a vyrážejí na něj jen ti, kteří se nemusejí obávat otázek typu Co práce?, Co vztahy? nebo Jaká byla tvoje poslední dovolená?, protože by museli odpovědět Zrovna včera mě propustili bez nároku na odstupné, Manželka ode mě odešla a nechala mi na krku pět dětí, Před třemi lety jsem měl krásnou dovolenku – víkend v Prčicích byl senzační. Mirka Vopavová tehdy na sraz nešla, teď je však zřejmě navštěvuje a bůhví jestli je přímo neorganizuje (hlavní organizátor bývá zpravidla žena, která se potřebuje pochlubit novými prsními implantáty nebo si zvednout sebevědomí tím, že klofne někdejšího playboye ročníku, nebo skupina tří mužů, kteří se nostalgicky opijí v hospodě a při vzpomínání na staré zašlé časy bezprostředně napíší šedesát textovek všem spolužákům a nejlépe i jejich sourozencům).
Já mám letos v prosinci srazy tři – se základní školou, s ročníkem vysoké školy a s třídou z gymnázia. Na prvním zmíněném se budou ukazovat fotky třetího dítěte a druhé svatby a já opět pocítím pochybnosti o tom, zda je normální mít jen kočku a žádného manžela, natožpak druhého. Na srazu druhém se budou probírat kariéry, hypotéky a zahraniční cesty – polovina absolventů nepřijde, protože se zasekne do půlnoci v kanceláři při výstupu na horní příčky kariérního žebříku, případně jim z Indonésie letí první spoj až za pár dní. Všechny ženy budou krásné a muži budou značkoví – a já se nestihnu nalíčit a umýt si hlavu a budu už v jedenáct přejedená a ospalá, protože nejsem na podobné akce zvyklá. Teprve třetí sraz bude standardní, neboť se scházíme každý rok a známe se snad ještě líp než před osmi lety, kdy jsme společně maturovali.
Od té doby, co nesnáším kvůli koledám a frontám Vánoce už od září, je mým symbolem přicházejího svátku právě třídní sraz: na malém prostoru a v krátkém společně stráveném čase si uvědomíte, že k někomu náležíte, že s někým sdílíte minulost, inspirujete se, dohodnete kšeft, najdete životního druha, ztratíte v hádce kamaráda, porovnáte se se svými někdejšími idoly a rozhodnete se zvolnit/zabrat, abyste v dalším roce byli aspoň ve středu pelotonu. Nebo se prostě opijete a jste rádi, že za příslušnost do téhle grupy nepotřebujete ani složit pionýrský slib, ani zaplatit členský poplatek. Stačí jen přijít.