Když byla Olga Havlová nemocná a velký moralista Václav Havel, hnán pudy, doslova zdrhal za Dagmar Veškrnovou (věříme-li herci a dramatikovi Pavlu Landovskému, který si v médiích pustil ústa na špacír), nebylo mi z toho dobře. Pavla Topolánková rakovinu nemá a popularitu díky aféře svého muže pro změnu ano, ale stejně jí to nepřeju. Ženskou po padesátce opouští kvůli mladší ženě její manžel a nechává jí na krku tři děti – to je tragédie jak z Kainarova Lazara a písně. Paní Topolánková však truchlí nikoli v koutku, ale spíš pro média. Snad jen Jan Kraus k ní ve svém pořadu dokázal být taktní, pokud jde o věci manželské (a především nemanželské).
Dva milenci (jak od Jacquesa Préverta) se v mediálním bahénku svého vztahu rochní ještě častěji. Talmanová velmi kultivovaně a na první pohled promyšleně nepřiznává a posléze přiznává nejprve vztah, potom těhotenství, poskytuje rozhovory všem od Aha až po Lidovky (divte se, nebo ne, ale ani okrajově se netýkají politiky ani nekonečné vládní krize, která nám všem neskutečně zatápí jak zřetelně v ekonomice, tak skrytě v zahraničních vztazích). Topolánek se nejdřív ve všech médiích rozhovoří o lásce a cti, na pár důležitých akcích médiím nastrčí k svému boku usměvavou manželku, aby byl klid, načež žádá bulvární média (tj. prakticky všechny české deníky a televize) o klid s tím, že si své soukromé záležitosti vyřeší sám. Nejspíš mají obě hrdličky různé mediální poradce, ale na strategii zamlčování/zveřejňování pikantností svého vztahu se snad dohodnout mohly. Už nikdy nechci číst na prvních stranách o tom, čím se budou všichni tři aktéři liebeskauzy krmit na Vánoce – zato bych ráda četla třeba toto:
Mirek Topolánek: Ano, jsem srab. Opustil jsem ženu a děti, lhal jsem jim, zahýbal jsem. Ze zaměstnání mě dávno měli vyrazit pro neschopnost; za poslední rok jsem opravdu nedokázal pohnout ničím. Nemůžu se nikomu z vás podívat do očí, a proto mizím z vrcholné politiky a nejradši bych zmizel i z povrchu zemského.
Lucie Talmanová: To víte, atraktivní chlap, zajištěný… Ale věřte, láska si nevybírá. Jasně, napomáhala jsem mu ke zničení jeho rodiny, ale za to vám slibuju, že budu svobodná matka, že opravdu nepřiznám jméno otce svého dítěte a že už o mně nikdy neuslyšíte, jako jste o mně v souvislosti s pouhou politikou nic neslýchali doteď.
Pavla Topolánková: Život je těžkej. Manžel fuč, ale za rok se z toho dostanu. Přísahám, že se začnu v té politice i přes nedostatek zkušeností a schopností opravdu orientovat a přestanu se vyjadřovat na veřejnosti ke svým osobním věcem.
Teď mě napadá, že tímto článkem na blogu Respektu možná částečně nahrazuju věčného štváče Rosse Hedvicka (http://javurek.blog.respekt.cz/c/1343/Proc-uz-tu-nenajdete-blog-Rosse-Hedvicka.html#t2), ale nemůžu si pomoct. Proč nikdo nahlas neřekne, že i když nejsme zdaleka všichni křesťani, nemanželský sex by neměl být v médiích probírán stejně nezaujatě jako povánoční slevy? Jo, kdyby tak žil Ferdinand Peroutka, ten by jim ukázal. Každopádně doufám, že se do někoho nezakouká Jiří Paroubek – to by se zřejmě politická situace kvůli praní špinavých nemanželských svršků dospělých lidí před očima veřejnosti (ano, takhle nějak definoval T. G. Masaryk demokracii) zastavila jak Hirošima po druhé světové.