Na lince Atlanta-San Francisco mě obskakovaly letušky-Jižanky. Jedna z nich zpívala pospávajícím cestujícím do mikrofonu country písně, další mi rozverně sypala do coly led, i když jsem chtěla džus bez ledu, a vše podávala s nesmyslem pro ekologii na papírových ubrouscích, ačkoli jsem je hlasitě odmítala. To jsem ještě nevěděla, že v oblasti San Franciska nenajdu mnoho recyklačních kontejnerů. Zato ti lidi…
Včera jsem pracovala celý den a odměnila jsem se posvatební párty Matthewových spolupracovníků z laboratoře. Když tak člověk nasává informace o americké populaci jen z evropských (malinko xenofobních) zdrojů, jeden by netušil, že Amíci můžou být taky zajímaví. Tihle byli hodně, skoro jako ti tři někdejší alkoholici na předvčerejší sedánce Anonymních alkoholiků, kteří měli všichni do jednoho lepší a pohotovější mluvený projev než kterýkoli z našich současných politiků (a taky říkali zajímavější věci, třeba "s pomocí boží jsem přežil ten sebevražedný pád pronajatého auta z útesu, kam jsem ho po vypití druhé tequily navedl").
Lidi na párty v Livermoru: Richard jezdí každou sklizeň do vinných oblastí v Napa Valley, aby nakoupil hrozny a vyrobil vynikající domácí širaz a něco na způsob zinfandelu. To už čtyřiccet let rve do sklepa – jediné oblasti, která je pro jeho dvě domácí prasata (to třetí, Oliver, umřelo před půlrokem), která hnízdí v obýváku za gaučem, zapovězena. Na dvoře baráku, který Richard postavil vlastníma rukama a který jeho žena vyzdobila svými obrazy (obrazy prasat), chovají v jezírku ropuchu. Jejich sousedi, Kevin a Awahee (jmenuje se podle řeky protékající jejím rodištěm někde ve státě Washington), se před dvěma měsíci vzali, v 6 hodin ráno při východu slunce na jedné třítisícovce; zatímco ženich měl pod oblekem tři vrstvy windstopperových triček, nevěsta hrdě předvedla nahá ramena v rudých saténových šatech. Jejich dvě domácí kočky šmejdí po pokoji vyzdobeném fotkami ptáků jako z National Geographic (než Kevin přijal práci v labu, hodně fotil v ptačích rezervacích a na jezeře Tahoe – z nějakých dvou tisíc snímků pár vybral a pověsil; hlavně sokoly). V knihovně na mě juká trojnovela (nebo román) šéfredaktora Respektu Šimečky, o které Kevin říká, že spoluutvářela jeho novinářskou kariéru a pohled na postkomunistickou Evropu. Jo, někteří Američani čtou. Vzpomínám na Richmond, hlavní město Virginie, kde ve spřátelených rodinách vlastnili jen obří televize a nintenda, knihy žádné.
Awahee se baví se zřejmě geniální německou chemičkou Tanyou o nadcházejícím Dni díkůvzdání, který skoro všech dnešních dvacet hostí stráví bouldrováním a jiným lezením v oblasti Joshua Tree (jež U2 inspirovala k natočení jednoho z jejich nejlepších alb). Tanye se stýská po rodných Tubinkách (pro modernější Čechy Tübingen), ale právě si koupila dům a obětuje se vědě v USA – doma takové laboratoře nemají. Hostitelka An s manželem Petem, kteří celou desetichodovou hostinu připravili, nosí na bambusových talířích bezlepkové krekry, krevety a spoustu dalších poživatin začínajících na kre- (kuře, fialové brambory a tofu). Zbytky i s talíři vyhodí za barák na kompost a tím pak pohnojí růže. Je tma, takže nevidím, zda má jejich dům na střeše solární panely. Zato vidím, že lidi, kteří pracují za vysoké peníze na vysokých pozicích, vypadají pro Evropana nepřijatelně. Scott (šéf oddělení; povídáme si skoro hodinu o výrobě paliv z kukuřičného a třtinového etanolu, na níž teď chlapci pracují) je kulturista, který má vyholené nohy a vypadá jako laciný raper kombinovaný s prostitutkou – vytrhané obočí, umělé opálení, zlaté řetězy kolem býčí šíje a v ouškách po dvou zlatých náušnicích. Alex, jeho podřízený, má náušnice taky, a dvoumetrovou postavu shrbeného exbaskeťáka. Asi záleží na tom, co mají v hlavách. Zaměstnali by je čeští šéfové, když oba přes svůj plat 130 000 dolarů ročně chodí do práce v tričku I love SF a teplákových kraťasech? Já zatím otevřenou mysl moc nemám a malinko krčím obočí. Víno mě zmohlo. Jdu (pěšky! po chodníku! v USA!) domů přemýšlet o tom, proč je sousedova tráva vždycky zelenější a proč tihle báječní lidi nežijou v Praze a proč hora musí k Mohamedovi a proč se jí bydlet v Americe přes všechna ta pozitiva a sociální nejistoty vůbec, ale vůbec nechce.
Ptáci na oaklandském jezeru Merritt: kromě pěkně tlustých bernešek a divokých kachen tu jsou k dispozici kormoráni, pelikáni kadeřaví, různé druhy hus, kvakoši noční, volavky bílé, zelené a bělostné. Taky pozemní veverky.