Rozrodily (kde se jen tohle slovo vzalo?) se nám totiž silné ročníky holek z poloviny 70. let, říkají všichni. Nejdivnější na tom je, že tak polovina mých kamarádek (ročníky 1978 a mladší) taky vozí kočárek. Zdá se, že těhotenství přišlo do módy a že paniku ve společnosti nemusí vyvolávat jen negativní jevy, ale i pocit, že něco, co bychom mít měly (těhotenské bříško, nové botasky od Pumy, takové ty ohavné plastové náramečky atd.), ještě nemáme. Holky se rozhodují otěhotnět v jakýchsi clusterech nebo hroznech – stačí, aby ze skupiny kamarádek otěhotněla jedna, a okamžitě se k ní přidají i ostatní, snad aby měly s kým chodit na kurzy pro těhotné nebo aby společně mohly porovnávat váhové přírůstky. Chápu, že nemít kámošku, která by s vámi vozila kočárek se stejně starou ratolestí a s níž by člověk mohl soutěžit, čí mimčo jako první řekne slova typu "máma", "táta" nebo "auto", je problém.
Necháváte-li se děsit statistikami stejně rádi jako já (my lidé prostě rádi soutěžíme a opakované zjišťování, že jsme za zenitem/podprůměrní/zaostalí, nás žene kupředu – nebo vhání do vrat psychiatrických léčeben), pár jsem jich pro vás vyhledala. Pro prostou obnovu populace by se ženě měly v průměru narodit více než dvě děti, v Česku se však v roce 2003 narodilo jedné ženě v reprodukčním věku průměrně 1,18 dítěte. V roce 2005 už to podle oficiálních stránek České republiky www.czech.cz bylo skoro 1,3 dítěte. "Průměrný věk matek při narození prvního dítěte dosáhl v loňském roce 26,6 let a 28,6 let celkově, tzn. bez rozlišení pořadí narozeného dítěte. Odkládání mateřství do vyššího věku dokládá též údaj, že téměř třicet procent žen přivádí na svět svého prvního potomka až po svých třicátých narozeninách," říkají přesvědčivě tytéž webové stránky. Oproti tomu tvrdil před deseti dny zpravodajský server Aktuálně.cz, že "podle posledních průzkumů Populačního fondu OSN se Česko v počtu nově narozených dětí dostalo na předposlední místo na světě. Jedné české ženě se narodí v průměru 1,19 dětí." Tomu nerozumím: přece mě nešálí smysly a všechna ta těhotná bříška letošního léta nejsou jen přeludem a odrazem mých probudivších se mateřských pudů! Ať je to s naší porodností jakkoli, nejčastěji se mrňouskové jmenují Terezka a Honzík – u nás v práci jsou ze dvou novorozeňátek dvě Terezky, sousedi mají rovněž moderní miniNatálku a druzí o něco větší, roční tradiční Kačenku.
Abych stihla porodit přesně v oněch průměrných prvorodičkovských 26,6 letech, musela bych otěhotnět během příštího týdne. Moje maminka říká, že to je to nejrozumnější, co můžu udělat, hovoří často o zvýšeném porodném a odečtech z daní a demonstrativně přede mnou chová naše kotě, které si jako náhražku za dosud nenarozené dítě pořídila. Doufám, že mě dětská lavina zatím nestrhne – aspoň dokud u nás nezavedou daň z bezdětnosti.