V tomto týdnu jsou všude otevřené dveře. Já jsem ještě namlsaná z přednášky dr. Jean Kilbourne, která se v poslední době zabývá hlavně distribucí nepravděpodobné body image v reklamě a ženských a dívčích časopisech. Promítaly se její dokumenty a pak se "celebrity professor" dostavila sama a proslovila v nacpané aule neuvěřitelně vtipnou přednášku o hubenosti a kráse v reklamě – vůbec bych si nemyslela, že ji někdy uvidím na vlastní oči…
Ale to jsem si nemyslela ani o spoustě obrazů. Nerada to říkám, ale zdejší univerzitní muzeum vlastní kousky, za jejichž spatření by návštěvníci Veletržního paláce líbali panu řediteli Knížákovi palce u nohou. Od Moneta před Maneta a raného Kandinského a Kleea až po unikátní výstavu pop-artu. Warholovy polívky a Marilyn už jsem viděla, ale visí tam i jeden neskutečně dojemný Basquiat, typicky na papíře nahozeném na neohoblovaná prkna – to jsem se málem rozplakala. Mimochodem, obrazy jsou často darem absolventů univerzity a nejvíc jich pochází ze sbírek jednoho bývalého absolventa, který byl mnoho let ředitelem buď MoMA nebo Met, jednoho z těch dvou největších muzeí v New Yorku (pardon, nemůžu to najít). Myslím, že je velká chyba, že Univerzita Karlova nemá na webových stránkách informace o svých absolventech (alumni) – třeba by zveřejnění úspěšných a slavných jmen v souvislosti s UK přispělo k tomu, že by se dary a benefice pro univerzitu staly módou jako tady.
Byla jsem na krásném divadelním představení indického eposu Ramayana. Tančili členi skupiny Kalaa, většinou Indové-undergraduates – studenti bakalářského cyklu, a díkybohu to bylo v angličtině. Každý budoucí bakalář PU je zcela jedinečný a umí spoustu věcí – přijímací zkoušky PU musejí být zřejmě značně subjektivní, protože většina těch mladých jsou buď klavírní virtuozové nebo budoucí hráči NBA nebo nositelé Nobelovky za fyziku. Aspoň jejich kolegové graduates, starší studenti, což už je trochu jiná sorta, to o nich říkají. Tihle starší tolik koníčků nemají. Oni totiž pracují. Já teď mám čas psát tenhle zápisek jen díky tomu, že jsou všichni mí přátelé v laboratořích (je neděle). Nedávno jsem se omylem ocitla v baru, kam jsem se o půlnoci vydala oslavit právě úspěšně dokončenou část své práce, a seznámila se s indickým biochemikem (24 let), kterému zrovna přijali publikaci jak do Nature, tak do Science (časopisy s téměř nejvyššími impakt faktory, za loňský rok kolem 30.0, a rozhodně nejprestižnější v přírodních vědách – kolik z profesorů na českých univerzitách takové články má?). Chlapec z Dillí se ve dvě v noci omluvil, že nemůže dohrát partii poolu, protože musí do laboratoře. Prý tam i spí… Jeden z cca pěti Čechů na Princetonu mi zas říkal, že spává trvale tak 5-6 hodin denně. Ach jo, snad tahle zvrhlá pracovní morálka do Česka nikdy nedorazí.
Během sbírání vyplněných dotazníků (jde to docela dobře) mě napadlo, že bych si mohla vyhledat impakt faktory českých vědeckých časopisů. Tuším, že jsou zveřejněny v jedné americké databázi, ale ta je placená… Neznáte někdo strukturu webu AV ČR tak dobře, že víte, kde jsou informace o impakt faktorech ukryty (jsou-li zrovna tam)? Děkuju za pomoc a zdravím z USA…