Muj dotaznik se tyka zpusobu cteni zenskych a divcich casopisu, ctenarskych navyku, sledovanosti temat a frekvence a hloubky cteni tiskovin, jimiz vetsina z nas hluboce pohrda a mensina je bezostysne cte v tramvaji a navic se jimi ridi v socialni interakci. Je to pekny ctyrstrankovy dotaznik, napsany hezkou anglictinou a nekolikrat zkontrolovany metodologem, medialnim odbornikem a americkou lingvistkou. Vse proslo.
Jedina vec vsak neprojde: dotazniky maji byt distribuovane v subkulture studentu Ivy League univerzit – to je takova osmicka soukromych vysokych skol na Vychodnim pobrezi, ktere jsou proslule silene vysokymi poplatky (undergraduates plati cca 40 000 dolaru rocne), snobismem, skvelym zazemim pro sportovce a velmi kvalitni vyukou. Princeton je jednou z techto skol – a ani tato instituce, ackoli jsem tu na jeji pozvani, mi dotazniky zrejme nedovoli distribuovat.
Jednim z (dosud neoficialne sdelenych) duvodu je, ze nejsem zamestnancem teto skoly. Predstavte si, ze aby clovek mohl udelat komparativni vyzkum tri Ivy League univerzit, musi nejspis byt na vsech z nich ucitelem (nebo na jedne ucitelem, na druhe skolnikem a na treti knihovnikem). Vetsinou se na vyzkumech ceni prave to, ze vyzkumnik neni clenem komunity. Jeho potencialni nestrannost zvysuje verohodnost vysledku. Nikoli zde.
Dalsi vec, a ta je zasadnejsi, je, ze ackoli je dotaznik zcela anonymni a dobrovolny (to je v nem nekolikrat zdurazneno), skoly se tu boji zalob svych studentu jak cert krize. Dotaznik je pro ne vstupenkou k soudnimu procesu. Proc? Nevim. Na Princetonu existuje takova prima komise, ktera zkouma, zda byl dodrzen tzv. human subject process, tedy korektni zachazeni se zkoumanymi lidmi. Chapu, ze kdyz do cloveka pousti pri pokusech elektrinu, mohlo by mu to vadit. Ale vzit do rukou tuzku a papir, to snad jeste nikoho nezabilo (OK, ve filmu Kralovna Margot se vyskytovala otravena kniha, ale prisaham, ze tohle bych respondentum neudelala…). Kazdopadne jsou tyhle komise velmi pomale. Nez se doberou vysledku, budu pryc i s vyzkumnym setrenim. Ktere se navic nesmi na akademicke pude distribuovat, zvlaste ne v knihovnach (alespon na Columbijske univerzite v New Yorku).
Omlouvam se, ze nepopisuji krasu zdejsich pseudogotickych budov, velikost knihoven, svaly vsech zdejsich studentu (kam se podeli v USA vsudypritomni tloustici?) atd. Priste to napravim – az usmlouvam ty dotazniky a budu konecne klidne spat.