V Praze bydlí zhruba každý desátý z nás – a snad celých těchto deset procent se považuje za privilegované. Ať už pro statisticky vyšší průměrnou mzdu, nebo pro lepší přístup ke vzdělání a kultuře, nebo možná pro zdánlivé bytí "při tom", "v centru dění" (otázka je, co se vlastně dneska děje). Nezáleží na tom, že každý "venkovan" má několikrát větší a několikrát levnější byt, dýchá lepší vzduch a má nesrovnatelně kvalitnější zázemí pro sport a všemožné koníčky (na Jižním Městě si člověk moc nezarybaří, že): toto nejsou hodnoty, se kterými by moderní Pražák počítal jako s relevantními. Hegemonie hlavního města existuje v každém státě (napadá mě nezlomná pýcha obyvatel Helsinek, nesporně nejšerednějšího města Finska), ale na mně se v poslední době podepisuje ta česká na každém kroku.
Nedávno mi jistá madam při podávání sportovního výkonu se vztekem v očích vyčetla: "Tobě se to kecá, když jsi buclatá holka z venkova." Již osmým rokem obyvatelka hlavního města, namítla jsem, že mé rodiště, Děčín, čítá 50 000 obyvatel. "No dyť to řikám – z venkova," opáčila dáma. A po pár dnech mi, zrovna během stahování bloku výborných reklam v hantecu na pivo Starobrno, volá kolegyně: "Docent ten a ten mi navrhuje, abych dotazník cílila na dvě skupiny respondentů – Prahu a venkov. Není schopen pochopit, že tyto dvě kategorie jsou jaksi nekompletní. Ono už se s menšími městy nepočítá?"
Já nevím, jestli se s 90 % Čechů, Moravanů a Slezanů počítá. Média jsou zcela pochopitelně plná Prahy – když stoupají hladiny řek na jihu Čech, je zatraceně poznat, že o umístění zpravodajských příspěvků a tzv. agenda setting rozhodují Pražáci s nohama v teple. Zpěvák a originální textař Jaromír Nohavica se od Ostravy posmívá, že "v Praze zas kalamita jak na Sibiři. Tři centimetry sněhu – a u Muzea čtyři!". A já se rozhlížím 20 minut jízdy tramvají od Národního divadla doma, v modřanské vilové čtvrti: sousedi mají králíky, druzí slepice, v létě si dávám šlofíka na zahradě a budí mě jen vrzání rumpálu pumpy (ksakru, venkované, poučte Pražačku: má pumpa rumpál?) nebo cvrčci. Když jsem jeden čas sháněla do bytu spolubydlící, dvě nebo tři mě odmítly s tím, že chtějí bydlet v centru. Ale co je vlastně centrum, když Praha 1 je už natolik vylidněná, že se její opětovné zalidnění cpe do programu jedné politické strany pro komunální volby?
Pokud vás zajímá historický aspekt ideologie kontradikce a konfliktu v praxi aneb antagonismus odvěkých nepřátel uvnitř jednoho státu, ba dokonce jednoho národa, doporučuju třeba http://www.dfens-cz.com/oldschool/clanek.php?clanek=2003010301 nebo http://www.sever.cz/text.asp?clanek=2652. Nevím, co si mám o celém tomto konfliktu myslet, navíc se ho dosud účastním pouze pasivně a chápu argumenty obou stran. Ale zajímá mě, co si myslíte vy!