Reklama
 
Blog | Kateřina Kadlecová

Thajská masáž – úspěšný start nového, lepšího dne

Nemáte někdy pocit, že za každou krásnou věc, již vám Osud omylem přihraje do cesty, si život vyžádá poměrně velkou daň z přidané hodnoty v podobě následných katastrof, kterými se snaží vyvážit vámi nabytá pozitiva? Včera jsem si užila fantastickou thajskou masáž. A hádejte, jaká byla druhá polovina krásného dne, "nabitého energií a uvolněnou radostí z odpočatého těla"...

Thajská krasavice mě v centru Prahy naladila na bangkockou vlnu. Zatímco mi lámala vaz a páteř, zpívala si písničky, které složil sám thajský král Pchúmipchon (Víte, že je nejdéle panujícím monarchou na zeměkouli? Už 60 let sedí na trůně a pořád se mu to neomrzelo…). Zatoužila jsem zmizet z matrace do džungle nebo aspoň na malajskou čajovou plantáž, někam, odkud pochází ženské se šikovnými prsty a zápasnickými chvaty, které v evropských metropolích úplně nepoeticky zpracovávají blahobytné túristy a v duchu sní o makacích a hinduistických chrámech. A když jsem po hodině z asijské oázy odcházela (nebo se spíš vznášela centrem Prahy), netušila jsem, že budu chtít pryč ještě silněji.

V práci netekla voda. Jako na potvoru, zrovna když člověk musí pít a pít, aby se mu po masáži zregenerovaly všechny klouby. I když PET lahve nenávidím skoro stejně silně jako igelitky, něco se snad k pití na tom světě najde. Ale co splachování záchodů (nebo jak by řekli Američani, toalet)? No, nechala jsem to koňovi a dala se s chutí do práce. Ze tří počítačů v naší kvazikanceláři nefungoval pořádně ani jeden. A IT oddělení poprázdninově prázdné… Dala jsem se tedy s pomocí kolegy, kterému se podařilo zřejmě jako jedinému v prvním patře budovy prázdniny přežít, do kompletace těch vraků. Po přehození několika kabelů, odebrání funkční myši z jednoho a barevného monitoru z druhého jsme za necelé dvě hodiny stvořili PC potvoru, která na mě neplivala zpátky flešku s tím, že neexistuje, ani se samovolně nerestartovala po každé čtvrthodině.

Poobědvat jsem chtěla jogurt, práve zakoupený spolu s vodou v jednom obchodním domě, od původu anglickém (krycí jméno Máj). Anglický suchý humor jsem nikdy nepochopila, proto jsem ihned po otevření víčka, jež bylo zespoda nahlodáno plísní zcela ukrutnou a navíc zelenou, počala hovořit velmi sprostě a zachtělo se mi domů, někam, kde počítače fungují, jídlo se dá jíst a voda teče, kde se dá jezdit na inlinech a mluvit německy s holkou, co se mnou sdílí meine Wohnung.

Reklama

Jenže po takové thajské masáži člověk nesmí den dva sportovat, aby se neponičil, takže na brusle můžu zapomenout. Moje touha kamsi odjet se změnila v posedlost. Během minuty jsem zakoupila letenku do Malagy, na nejbližší termín zaškrtaného diáře jak mého, tak oné letecké společnosti. Co ale s tím měsícem, který tu musím strávit ve společnosti věcí, které plesniví, vypínají se a odmítají mi vydat vodu, byť jsou k tomu určené? Koupila jsem si průvodce Lonely Planet Spain a zalezla do postele. To se po thajské masáži doporučuje.