USA jsou zemí odpadu. Recyklace je ve většině států ze zákona povinná, ale ve skutečnosti třídí jen osvícení. Navíc zde úplně chybí ekologická výchova: pít se dá i z dlaně, ovšem tady si každý vezme kvůli jedinému doušku plastový kelímek. Kdykoli si uvědomím, kolik kilogramů odpadu za rok čeští občané vyprodukují, běhá mi mráz po zádech. Zlatý Čechy! Kolegové z USA se tím netrápí, protože povědomí většiny z nich nesahá daleko za hranice jejich státu (tj. např. Pennsylvánie, kde právě dočasně dlím poblíž Tutanchamonovy mumie – v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem). Představte si naše nelegální lesní skládky umocněné na dvacátou, ale umístěné v moři (nebo v Mexiku)… Většina mých známých v ČR má ráda střídmost, je pyšnými vlastníky pěti párů bot a deseti triček (nejen proto, že víc jich už do úhledného pravoúhlého komínku nesložíte), zatímco tady někteří drahoušci po půlroce vyhazují bílá trička Hanes na spaní (kupují se i v balení po pěti, což je třeba pro členy mé rodiny dávka téměř nadoživotí), když se na nich objeví nevypratelné nažloutlé skvrny od potu. Bože můj, koho zajímá váš noční úbor? A kdo pozná, jestli máte ve skříni třicatery džíny nebo troje? Těm lidem to nevysvětlíte.
Nesnáším nakupování. Ale mám ráda supermarkety: člověk přetrpí jednou měsíčně dvě hodiny, napěchuje auto a vyprázdní peněženku a má celých 30 dní na sbírání energie na další rozhodování mezi kilem čedaru a kilem cihly. Ne tak v USA. Nakupování je národní hobby a paradoxně čím nižší sociální třída, tím větší spotřeba a touha hrabat se v jakýchkoli komoditách (ale musejí být hmatatelné, vzdělání a vakcína proti žloutence se nepočítají). Zajímalo by mě, jestli ČR taky dospěje do bodu, kdy bude nejnižší sociální vrstva nejtlustší (a tedy podle měřítek mnoha domorodých kmenů z různých koutů světa vlastně nejbohatší). Ono je totiž zdánlivě opravdu levnější konzumovat víc: znáte takové ty value packy typu Kup si osm předražených čokolád Lindt a získej devátou zdarma? Když jdu do své oblíbené princetonské zmrzlinárny Bent Spoon (je nejdražší ve městě, protože je organic, fair trade, zřejmě i fat free a skoro jistě i košer a halal, i když tohle neinzerují), celý den nejím, protože koupit si čtyři kopečky (tedy velikost L) za $4.50 je tak nějak výhodnější než dva kopečky (S) za $3. Prosím tě, Evžene, jestli to tak není, oprav mě; víš, že jsem párkrát měla z matiky čtyřku.
Já tu konzumuju ve velkém jen sport, ale za to neplatím. Platím za komodity k němu potřebné. Je sice pěkný, že mám kus od baráku obrovskou pseudogotickou (!) tělocvičnu narvanou k prasknutí (pro mě) bezplatnými kurzy, ale… Víte kolik stojí mp3 přehrávač, který prostě musíte mít, když chodíte obden běhat? A matrace na jógu? A boty na badminton? Teď mi to teprve dochází: čím víc sportů děláš, tím víc zatěžuješ životní prostředí (podle vzoru kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem). O víkendu jedu na (půjčeném) kole 50 mil národním parkem – aspoň tam snad nezanechám kromě potu, krve a slz výraznější ekologickou stopu. Ale stejně, těch sportovních potřeb! V Česku si to vůbec neuvědomuju, protože máme tak malý byt, že se do něj vejdou jen čtyři páry ponožek na osobu, a tak málo času, že hromadit věci nestíhám, protože musím hromadit znalosti a zkušenosti.
Po příjezdu z Niagary (ospalá díra) a Buffala (jeden velký architektonický hřbitov, díra zeleně, v níž tiše zpívá řeka) a New Yorku (jediné velké ANO!) jsem nebyla dlouho schopná nic napsat. Tento stav se bohužel nezměnil (ano, používám příliš mnoho závorek a generalizací, ach jo). Zuboženost a myšlenkovou vyprázdněnost tohoto článku zcela jistě ovlivnilo sledování filmů Piano a Triumf vůle těsně po sobě a velká porce nachos del grande na plastovém talíři, který není recyklovatelný a jichž Princetonská univerzita spotřebuje podle mého odhadu přes 15 000 denně (cca 7 000 studentů, nějací ti učitelé a jiní zaměstnanci, většina z nich nejspíš jí více než jedno jídlo denně – to bych při zdejších porcích nedokázala). Příště bude článek lepší. Příště už možná budu z dosahu této kapitalistické mocnosti, budu sedět doma v Modřanech a nadávat si, že jsem si nekoupila ten multipack 4 trička I love New York za $9.99.