Už skoro rok nad nimi trávím svůj čas. Čím víc je čtu, tím míň je chápu, tím víc mě děsí. Po kvantitativní analýze půlročního vzorku, který mi tři ze čtyř redakcí mile poskytly zdarma, zjišťuju, že tři hlavní témata jsou kluci a vztah k nim, vzhled a celebrity. Zaujímají 90 % obsahu časopisů. A skrz všechnu ideologii, která je mezi řádky článků nastřádána, lze vyčíst: pokud chceš mít kluka, musíš dobře vypadat. Pokud chceš dobře vypadat, pečuj o sebe a začni už teď. Nejdřív si potřebuješ koupit tohle, tohle… a pak začni cvičit a jez hodně málo.
V první pololetí loňského roku si podle Unie vydavatelů ČR Top dívku, Dívku, BravoGirl a CosmoGirl přečetlo měsíčně skoro 800 000 čtenářů (předpokládejme, že téměř všichni jsou členy předpokládané cílové skupiny, tedy dívky ve věku cca 12-18 let). Poznáte je podle toho, že za každou větou píší smajlíky a používají výrazy vymazlenej týpek, vychytávka, cool partička, úlet, fičák a slova s předponami super, mega, ultra – těžko říct, zda redaktorky trend v jazyce určují, nebo ho kopírují od svých mladších sester. Výsledek je prefabrikát hotových frází a obratů, které se donekonečna opakují bez jakékoli stopy kreativity. Z dotazníků, které pro mě potenciální čtenářky vyplnily, však naštěstí vyplývá, že holky stále ještě čtou i knihy, v průměru 1,5 měsíčně – snad tedy jejich aktivní slovní zásoba obsahuje i jiné výrazy než idol, milášek nebo zaláskovat se.
Horší je, že jiné výrazy dnešní holky možná vůbec nepotřebují, protože pro popis jejich světa zcela stačí ty výše jmenované. Nechci moralizovat (už tak mladá!) – ale může vůbec z dítěte, které každý měsíc věnuje svoji pozornost osmdesáti stranám více či méně skryté propagace konzumu a ženské podřízenosti, adorace moci a majetku, bez jakékoli tematické odbočky k přírodě, sportu nebo kultuře, vyrůst člověk s normálním sebepojetím, sociálními návyky a představami o životě vůbec?
Je v pořádku, že tyhle časopisy umožňují dívkám, aby v nich uveřejňovaly vlastní literární tvorbu, aby se bavily nad fotromány, aby četly o "trapasech a úletech" svých vrstevnic. Je více než žádoucí, aby zjistily, jak funguje sex, jak na chlapy a co je v módě / jaký krém na co použít (když už jim to předtím nevysvětlili rodiče). Není však v pořádku, aby na každé straně viděly nalíčené hubené modelky v tričkách za 1400 korun, která by si nemohla dovolit koupit ani jejich mamka, není dobré, aby se v důsledku četby dívčích časopisů snažily hubnout a vyžadovaly desetkrát vyšší kapesné na komodity potřebné k tomu, aby byly "in", "sexy" a "trendy".
Už se moc těším, jak bude v praxi fungovat současná implementace konceptu mediální výchovy do škol. Pokud se díky ní děti naučí to, co mají, už nikdy žádná z čtenářek nenapíše pochvalný dopis redakci s naivní představou "Nehustíte do nás, co máme dělat a co nesmíme" (CosmoGirl 10/2005: 7) – a všechny děti si v průběhu kritického čtení budou ze svých časopisů brát jen to, co je pro ně opravdu dobré.