Komentáře: Život (a smrt) politických vězeňkyň

Od: Ignác Pospíšil

Ignác Pospíšil — Sat, 10 Nov 2007 05:14:14 +0000

Všechny zážitky vězeňkyň…
… jsou specificky ženské. V jistém smyslu. Jakkoliv je žena člověk, je zároveň jiná než muž a i věci na první pohled stejné prožívá jinak. A stejně tak divák vidí věci jinak, pokud se dějí muži a jinak, dějí-li se ženě.

Vezměme si třeba jen takových deset let vězení. Muž vězněný mezi svým 25-35 rokem se ještě většinou mohl oženit a mít děti. Žena, pokud vůbec byl schopna mít po projití tím kriminálem děti, každopádně prošvihla nejlepší léta pro mateřství i pro shánění manžela – v mnohem závažnějším měřítku než muž.

Žena, která bude muset dělat nahá dřepy před dozorcem, bude mít patrně jiné pocity, než muž v té samé situaci. A to platí skoro pro všechno.

A co je taktéž důležité: Týrat lidi, jako se to dělo v komunistických vězeních, je nepopsatelná zhůvěřilost vždy, i kdyby šlo o zločince. Ale přesto: týrat tam ženy byla větší zhůvěřilost, než týrat tam muže. Prostě proto, že to byly ženy.

Od: Angelo

Angelo — Tue, 13 Mar 2007 10:43:49 +0000

Zajimava recense
Precetl jsem Tvoje zajimavou recensi o knize, i kdyz pises o lidech „kteri voli duchovni nasledovniky povalecnych a normalizacnich komunistu“. Budes taky zucastnit Konference o Charte 77 v Praze pristi tyden?
Pozdrav z Italie 🙂

Od: Smajlík

Smajlík — Mon, 12 Mar 2007 11:36:14 +0000

Technicke pripominky2
jak vidim, neni v tom Ales, ale je to neco technickeho razu, takze okopiruju jen „zbytek“ adres
udv/sesity/sesit15/sesit15.pdf

misto=v%C5%A1ude&stare=false&lang=cz

Nejde samozrejme o to, ze nektere zeny v lapaku potratily, zatimco muzi ne, to se mi jevi jako ponekud slaby/laciny argument; fakt je, ze se zenami se po mnoho generaci zachazelo mirneji, coz pro bolsevika, budujiciho „noveho cloveka“ neplatilo. Co se tyce te „stredoevropske galantnosti“, ona ma koreny v tom, ze zeny nebyly dlouho rovnopravne (a tudiz ani pred soudem nebyly), takze za stejny zlocin dostavaly mensi tresty nez muzi. To je fakt, nedelam si svandu, i kdyz to tak treba muze vypadat. Pokud jste nestihli vsechny dily Zen Charty 77, je to take na strankach CT (rozdelil jsem pro jistotu adresu podobne jako ty ostatni). Je to sila.

[http://www.ceskatelevize.cz/program/206562264000]

program/206562264000008.html

Od: Smajlík

Smajlík — Mon, 12 Mar 2007 11:16:58 +0000

Technicke pripominky
Adam Javurek zrejme neokopiroval celou adresu
[http://www.mvcr.cz/policie/udv/sesity/sesit15/se]

Jinak take doporucuji v úterý 13. března 2007 v 17.00 hod. navstevu literární kavárny v I. patře knihkupectví Academia na Václavském nám. 34 v Praze 1, kde bude prezentace knihy (plus rozdavani zdarma) a informace o dalsi pripravovane cinnosti.

[http://www.academia.cz/akce.php?misto=v%C5%A1ude]

Od: Nadkachna

Nadkachna — Sat, 10 Mar 2007 15:48:41 +0000

publikace ÚDV
Jen je trochu škoda, že o činnost ÚDV není takový zájem a knihy opravdu nejsou tvořeny atraktivněji a více dostupné (také myslím, že mít knihu v ruce je nej a myslím tím i populárně vědeckou práci). Třeba kniha o únosech občanů ČSR do SSSR by zasloužila větší pozornost, protože jak píše autor, fakt, že Československo tolerovalo zavlečení svých občanů do SSSR, kde byli souzeni podle cizího práva a posílání na dlouhé tresty do gulagů, aby se zalíbilo jiné zemi, je naprosto bezprecedentní. A to se dělo v letech 1945-48 a ne až po únoru.

Od: Nadkachna

Nadkachna — Sat, 10 Mar 2007 15:42:28 +0000

Ženy …
Pokud tu je někdo z Pardubic, tak tuším 28.3. tu bude mít pan Bursík přednášku o životních podmínkách v komunistických věznicích. Zrovna ta Pardubická byla žen plná a plným právem tam jejich utrpení připomíná pamětní deska. Já jsem rád, že se někdo konečně zaměřil za ženskou zkušenost, protože mi to přišlo jako tak trochu odsunuté téma. Co si tak pamatuji, tak na popis situace žen ve vězení jsem narazil jen v publikaci o Miladě Horákové a matce bratrů Mašínů. Solženicyn je určitě důležitý, přesto si ale myslím, že má velké opodstatnění tuto záležitost zkoumat, jak se stala zde u nás v ČSR. I příspěvek Jana koláře mi přijde jako dost trefný, jen bych dodal, že i to co se dělo ostatním vězňům bylo naprosto mimo jakoukoliv normu demokratické společnosti a ne náhodou vězni své zážitky porovnávají s jednáním gestapa. Občas z toho gestapo i vyjde lépe. Všechny publikace ÚDV jsou dostupné na netu. Moc se jich bohužel netiskne, takže u starších věcí to je jediná cesta.

Od: Aleš Balcar

Aleš Balcar — Fri, 09 Mar 2007 19:57:06 +0000

podceňovat „ženskou zkušenost“ nebylo mým záměrem
Souhlasím s Pavlínou Formánkovou, že zkušenost žen byla v lecčems specifická. Můj provní příspěvek byl vlastně povzdechem, že se v tomhle textu nepíše víc právě o tom specifiku. Před pár lety o tomtéž běžel na ČT působivý dokument (možná dokonce cyklus), kde dotyčné vypovídaly na kameru… možná si někdo z diskutujících vzpomene na jeho jméno (?). Jde mi o to, že je asi velmi těžké „nalákat“ čtenáře na podobnou knihu, protože kdekdo má pocit, že o tom už v 90tých letech bylo řečeno dost (snad to není fallacium :). Za sebe si kladu otázku, co „nového“ mi může tento text dát po přečtení děl od Solženicyna a Appelbaum(ové), tedy najít důvod, proč to není „jen“ další z řady. Lidský život je přecejen příliš krátký na to, abychom mohli přečíst všechno. Pro autorku článku: mohu jen zopakovat, že mě Vaše názory stále znovu udivují (a to nemyslím ve zlém). Pokud byste měla čas, chuť a trpělivost, budu velmi rád když mi mailnete – třeba bychom se mohli někdy osobně zajímavě pohádat 🙂

Od: Pavlína Formánková

Pavlína Formánková — Fri, 09 Mar 2007 18:25:39 +0000

Alešovi
Dnes se občas tzv. genderový pohled trochu uměle uplatňuje na mnoho věcí a někdy, zdá se mi, i nesmyslně. Ale tady je dobře, že vznikla knížka, která se věnuje speciálně jen ženám, cítím to jako něco naprosto logického. Vězení tehdy, v té strašné době, muselo být otřesné pro ženy i muže, ale určitou zkušenost mohly mít právě jen ženy – některé byly v době zatčení těhotné a zmlácené a pohozené na korekci potratily, zažily si ponížení při menstruaci, kdy byly schválně ponechány bez vložek nebo vaty, vlivem těžké práce a celkově hrozných podmínek někdy byly poškozeny jejich ženské orgány a přišly o možnost mít děti, jiné o tuto možnost přišly proto, že roky, kdy mohly založit rodinu, mít vlastní děti, strávily ve vězení.

Od: Jan Kolář

Jan Kolář — Fri, 09 Mar 2007 16:31:03 +0000

Pokus o návrat k tématu
Nerad bych přerušoval dialog ctěné autorky s Alešem Balcarem, takže si mě kdyžtak nevšímejte. Ale inspiroval mne k jedné myšlence. Specificky ženské zkušenosti z komunistických věznic jsou důležité, protože hodně vypovídají o povaze režimu.

Proč? V půlce 20. století bylo v civilizované evropské společnosti běžné chovat se k dámám galantně a přece jen shovívavěji než k mužům. Jasně, mohl za tím být pocit mužské nadřazenosti atd., ale to je fuk – taková prostě byla tehdejší norma. Pokud komunistický režim „emancipoval“ ženy tím, že se k nim při vyšetřování a ve vězení choval stejně hrubě jako k mužům (kteří by měli být na drsné zacházení jaksi víc zvyklí), pak to jasně ukazuje, jak hluboko tenkrát společnost klesla.

Od: Kateřina Kadlecová

Kateřina Kadlecová — Fri, 09 Mar 2007 15:55:45 +0000

Aleši Balcarovi
No, píšu tam, že je to můj kamarád. A v diskuzi píšu hodněkrát, že ho mám ráda. Ten článek byl o způsobu života, ne o konkrétní osobě. Já mám fakt pocit, že jste do toho textu o spolubydlení jen nahlédl, ale nepřečetl si ho. A není tohle nedorozumění jen důsledkem, že ženy a muži vnímají věci různým způsobem, soustředí se na jiné detaily (pokud se muži dokáží soustředit na detaily) a vidí jinak celek (pokud jsou ženy schopny viděl komplexně). Je mi buřt, s kým bydlím, nemám dva metry, jeden na chlapy, jeden na ženský. Jen jsem ženská, tak mě zajímaj ženský. Vy snad píšete radši o Korejcích než o Češích?