Komentáře: Ženy jsou z Marsu… a chlapi z pekla?

Od: Honza

Honza — Mon, 25 Jun 2007 19:45:37 +0000

A co trocha biologie???
„A teď, šestadvacet let po svém narození, navíc přemýšlím nad tím, že není možné, aby chlapy a ženské oddělovala jen odlišná výchova, separace do dívčích/chlapeckých škol, modré a růžové svetříky nebo biologické pudy. Tam musí být ještě něco, co se děje těch devět měsíců v matčině břiše.“

To myslíte vážně? Slyšela jste někdy o chromosomech, DNA nebo třeba testosteronu? To už opravdu může dneska studovat vysokou školu úplně každej???

Od: Vaclav Gerla

Vaclav Gerla — Sun, 25 Mar 2007 05:11:09 +0000

Rekl bych..
Rekl bych, ze muzi i zeny jsou jedna podmnozina neceho velkeho. Jestli ma to velke pro konkretniho cloveka bliz k peklu nebo k raji zalezi na tom, jak si to kazdy zaridi.

Jsem beran, jsem tvrdohlavy.. nevim proc to tak je 🙂

[http://zivotni-energie.cz/]

Od: mrk

mrk — Tue, 06 Mar 2007 16:16:03 +0000

priciny a duvody
Nekdy si rikam, tohle tema zajima pravdepodobne kazdou osobu, ktera ma vztah s opacnym pohlavim (sveho 4% pritele a jeho peripetie necham stranou). Proc se zabyvat otazkami jako „proc“ a „z jakeho duvodu“? Neni tak nejak patricnejsi akceptovat, ze z nejakeho duvodu jsme „jini“ (at uz to zpusobily modre trenyrky, tatovo nuceni zajimat se o auta nebo mamincina potreba vychovat si pomocnici do kuchyne), a soustredit se vice na prakticke reseni situace? Jednoduse nezmenim to, ze jsem individualista, sobec a castecne bezohledny (protoze teoreticky si svou bezohlednost atd. uvedomuji), avsak na druhe strane „barikady“ si preji partnera, ktery toto akceptuje (co to vlastne znamena?), a nebude se snazit od zakladu prebudovat moji osobnost (pohlavi tvori jeden ze zakladnim kamenu). To same vsak bude vyzadovano i z me strany. A k tomu bych uvital pomoc „nezavisle“ osoby z druheho tabora. Jak vyhovet zene a zaroven nepoprit sam sebe a sve „prirozene“ zalozeni? Pls. help 🙂

Od: OK

OK — Tue, 27 Feb 2007 16:21:43 +0000

napadlo ma..
Dobrá téma Katka ! Keď ju študuješ, odporúčam do pozornosti pre vyváženosť (ako to robí McDonalds) Arthura Schopenhauera, ktorý o.i. tvrdí, že:“Oženiť sa, znamená rozdeliť sa o svoje práva a zdvojnásobniť svoje povinnosti“.

PS Píš viac, rád Ťa čítam !

Od: Petr Behenský

Petr Behenský — Wed, 21 Feb 2007 19:57:37 +0000

Věčné téma …
K tomuto tématu mne napadá jeden vtip:
Po floridské pláži se prochází jeden stařec a tu objeví vyplavenou, zazátkovanou láhev. Otevře ji a v ten moment se mu zjeví gin:
„Čeho si žádáš? Vyplním každé tvé přání!“
Stařec se na chvilku zamyslí a pak vysloví své přání:
„Víš, nesnáším lodě, ani letadla. Ale tak rád bych se podíval na Kubu …
Mohl bys třeba postavit most z Key West do Havany?“
Gin se trochu kroutí:
„No, to je poněkud složité a nadstandardní přání! Neměl bys ještě něco jiného?“
Stařec opět přemýšlí a napadne ho jiné přání:
„Mohl bys mi tedy alespoň vysvětlit, proč jsou ženy takové, jaké jsou?“
Nato se Gin začne kroutit ještě víc a po delším rozmýšlení odpoví starci otázkou:
„A kolik jízdích pruhů by měl ten most mít …?“

🙂 To se ovšem týká i mužů a jejich „záludných“ vlastností.

Od: 1522

1522 — Tue, 20 Feb 2007 23:13:40 +0000

Změny…
Četl jsem manžele Passeovy a žije se mi lépe. Vím co mohu očekávat od mužů, vím co mohu očekávat od žen. Četl jsem Plzáka a díky tomu že mi nahrál na mnoho argumentů citím se díky tomu stabilnější.
Jsem v polovině svého života a se změnami které probíhají mezi pohlavími jsem stále nejistější. Z jedné strany je ode mne očekáváno mužství starého typu a z druhé strany mám být moderní streetsexuál. Kdy a jak moc? Doba se mění a já jí proplouvám bez pevného bodu. Domácí násilí a lehké SM? Kde jsou hranice? Poklona kolegyni a sexuální obtěžování? Kde je hranice? Neustále se posouvá. Co dnes napíšete zítra už není reálné.

Od: Vjačeslav Ostrovskij

Vjačeslav Ostrovskij — Mon, 19 Feb 2007 22:25:17 +0000

horoskopy a marek
Víte, jak fungují horoskopy? To se té určité skupině lidí narozené dejme tomu v dubnu tak dlouho a tak často v každém horoskopu melduje do hlavy, že skopci jsou paličatí, hádaví, průbojní a pracovití, až tomu ti lidi prostě uvěří.

S postavením vesmírných šutrů to skutečně nemá nic společného, i když zarytý bijec ženských bulvárních časopisů (ale jen do té doby, než se tam objeví článek o orgasmu při porodu, který mu okamžitě pasuje pod plnovous a v tu ranu je ženské bulvární čtení ten nejúžasnější vzor), tedy V. Marek bude tvrdit opak.

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Mon, 19 Feb 2007 20:03:59 +0000

To Nice
Moje volba slov nic nepředepisuje, jen popisuje terminologii používanou ve společnosti. Souhlasím s vámi, za chod domácností odpovídají oba. Jenže: dívejte se kolem sebe, prosím. Chod většiny domácností je stále na bedrech žen. Stejná je situace ve výchově dětí. Hodně žen, i mladých, mluví stále v kategoriích: „On mi s dětmi (ne)pomáhá“, jako by výchova dětí byla věc matky. Přítom jsou to dětí obou: matky i otce.

Od: Nice

Nice — Mon, 19 Feb 2007 18:43:56 +0000

já si to neodpustím
…a budu reagovat na předchozí komentář, i když vím, že toto je prostor spíše pro reakce na samotný článek. Ale mě vždycky tak hrozně vytočí, když někdo řekne/napíše něco jako „muži, kteří doma pomáhají“ – jínými slovy, domácí práce jsou ženské práce a uvědomělí muži s nimi mohou „pomoci“, tj. dělat něco z dobré vůle nad rámec toho, co musí. V domácnosti žijí muž a žena a pro chod této domácnosti je třeba vykonávat nějaké práce, které jsou více či méně otravné. Protože v domácnosti žijí dva, také tyto práce oba vykonávají. A to nikoli tak, že jeden druhého úkoluje, ale že se o ně podělí. A budete se divit, ale i muži jsou schopni tento koncept pochopit, protože není celkem nijak složitý. Jde opravdu jen o to, jak se vztah/domácnost nastaví, jak již moudře napsal jm. Můj současný přítel na mě ze začátku také koukal nechápavě, když jsem mu vysvětlila, že mu za mytí nádobí nebo luxování opravdu děkovat nebudu, jako za to neděkuje ani on mně, ale už nám to pěkně funguje 🙂

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Mon, 19 Feb 2007 17:43:31 +0000

Jsem ráda, že jste četla Olgu Sommerovou
Milá Kateříno,

… výborná žena, důležité knihy. V Čechách jsem stále překvapená, jak málo samozřejmé jsou některé věci, o kterých já už ani moc nepřemýšlím: samostatné, sebevědomé ženy, muži, kteří doma pomáhají a snášejí vedle sebe silnou ženu. Dostala jsem k závěru, že změna musí začít u žen. Nebojte se svým partnerům říct, co si přejete. A vůbec – ženy: nebojte se života.