Znam prilis mnoho dam, ktere sve deti vychovavaji samy, protoze jejich protejsky o dite nestaly. V lepsim pripade pomuze rodina.
Mit dite, ktere vsichni krome matky odvrhnou jako pritez, neni dobry start. Je pravda, ze damy se mnohdy citi byt tlaceny do kouta spolecenskou potrebou deti mit, dokud to jeste jde, a zaroven spolecenskou potrebou nebyt s nimi na ulici.
Coz ovsem vypovida o obecnem zebricku hodnot lidi, na nichz jsou mlade matky zavisle.
]]>Milý Aloisi,
co takhle uvést nějaké odkazy na články dokladující pravdivost Vašich tvrzení ohledně dědičnosti, genetiky a podobně? Aby se slečna Kateřina (nejspíš ne novinářka, jen nadaná blogerka) mohla seznámit s pravděpodobnostními křivkami a mohla se rozhodnout kvalifikovaněji.
Osobně si myslím, že statistiky, z nichž vycházejí Vaše názory, jsou trochu zastaralé. Každopádně do třicítky daleko, tak je lepší se soustředit na získání co nejkvalitnějšího otce. Ač je pořádných chlapů nedostatek, slečna je přitažlivá, vzdělaná a má hezké koníčky, takže má co nabídnout 🙂
Navíc nezapomeňte, že je dobré počkat na vítězství Velké Pytlíkovy reformy :-))
]]>Klidně nechte maminku, ať z kotěte vychová dospělou kočku. Myslím, že v příštích několika letech si nemusíte ze statistik dělat těžkou hlavu.
Když budete mít štěstí, dočkáte se za pár let příznivých dopadů Velké Pytlíkovy reformy (broukpytlik.nazory.cz/reform.ht ml) a mateřství si pak jaksepatří vychutnáte 🙂
]]>