Andalusie je krasna plocha na jiznim cipu mapy Spanelska, uz jsem o ni jednou na blogu psala. Ted zkoumam jeji zapadni pulku a Sevilla je zatim na spici taboroveho hodnoceni. Predstavte si, ze prijedete do mesta, kde maji nejvetsi gotickou katedralu na svete – a vy jste nuceni stravit v ni tri hodiny a odchazite s pocitem, ze potrebujete dalsi tri dny jen na obhlednuti varhan, na ktere puvodne muselo hrat 42 lidi. Pote, co mijite na kazdych 100 metrech kostel, klaster, muzeum nebo zahradu plnou zelenych papousku, pripadne bilych, "svatecnich" holubic miru, ktere jsou stejne drze jako gibraltarsti makaci a stramhlav se na vas vrhaji, jakmile zalovite pro papirove kapesnicky, zrejme v domneni, ze pred nimi skryvate minimalne kilo cizrny, musite preplanovat itinerar pracne vybudovany s pomoci Lonely Planet Spain a pozadat kamaradcina budouciho tchana (samozrejme spanelsky, coz neumite – kdyz se ptate v podmracene Tarife bandy chlapecku na to, kde postavit stan – tienda -, posle vas pulka grupy k obchodaku – tienda – a druha pule ke kempu – taky tienda, hergot, a vy nevite, na kterou stranu mate stopovat, zvlast kdyz je tma a do cesty vam lezou legracni bile volavky v celych davech), zda by jeste nemohl spat par noci u pritelkyne, abyste mohli valcovat jeho gauc a planovat nejen nakup kvalitnich, vkusnych, kozenych, v CR zcela nesehnatelnych balerin, ale take postihnout mesto v cele jeho velikosti. A tak jsem dnes zasla do jednoho z desitek mistnich muzei mrknout se, jak Magalhaes obeplul svet, kdyz uz jsem vcera videla hrob jeho soudruha Krystofa Kolumba ("Okveti vaginy rozevrene Jak oci Krystofa Kolumba ktery si zouva boty Je neco krasnejsiho nez kdyz prid lodi Dotkne se noveho sveta?" – Richard Brautigan, zastrelil se pred rovnymi triadvaceti lety a jednim dnem, dej mu panbu atd.). A tenhle jejich Alcazar, zmensena Alhambra s maurskym krajkovym zdenim a ohromnym komplexem zahrad, mi vzala hned pet hodin, je to spis takovy Alcatraz – nepusti vas driv, nez projdete vazne vsechno, ti Mauri byli sikovni stavitele i dobyvatele. Do toho nejake to mistni vino, ne sherry, ktere se narodilo v par desitek kilometru vzdalenem Jerezu, ale cadizskou manzanillu, jablicko, nebo almarillo, mandlicku, sladke a tezke cervene vino rioja a zajist to chobotnici v luxusnim trojobalu a hned zase dal, na Plaza de Espana, pulkruhovy obrletohrad se zarici fontanou, pred kterou se dnes nechala vyfotit stovka nevest v nadhernych satech barvy sampanskeho – kazda druha zena na ctverecnim kilometru byla nevesta, zbytek byly druzicky a pak ja. Spanelky se umeji oblekat a jsou to takove krasavice, ze jsem na chvili zapomnela, ze nejhezci na svete jsou prece Cesky o prsa pred Slovenkami. Je devet vecer, uz ani paella ani flamenco ani nic me nevzpruzi a predstava cordobske mezquity zda se mi vzdalena jak Cechy. Takhle asi psal ten Kerouac za psacim strojem On the Road, nechaval veci plynout a lepil papiry za sebe, jak popisuji znalci jeho tvorby, a sem tam prskl do testa nejaky ten brutalni sex, ale takovehle ingredience se mi nehodi do kramu, navic sedim za pocitacem a ne za strojem a nejsem Kerouac jsem na ceste a jen jsem vam chtela rict jedte do Andalusie neni to tak drahe jste-li sikovni a nemusite projet cele Spojene staty abyste byli On the Road.
Blog | Kateřina Kadlecová