Yosemitský národní park v Kalifornii je prý jedno z nejhezčích míst na světě. Po pouhých čtyřech dnech strávených ve stínu Half Domu bych se pod to podepsala - jak to ostatně učinil i Abraham Lincoln. Když roku 1864 prezident s nadšením signoval průkopnickou listinu, v níž se praví, že yosemitské údolí a přilehlý sekvojový háj budou nadále majetkem lidu a předmětem ochrany, otevřel cestu k legálnímu zakotvení národních parků USA. Roku 1872 byl jako první ustaven ten zřejmě nejznámější, Yellowstone. Více

Nikdy si to nemyslím, když dřepím v Česku a přemýšlím o Bushově zahraniční politice při poslechu písně Tori Amos Yo George. Pak se v Oaklandu po běhu kolem jezera opřu o nefalšovanou kalifornskou borovici, špičkou botasky odsunu vřeštící kanadskou husu (bernešku) dožadující se mé plastové láhve na vodu a konečně se svobodně nadechnu. Na návštěvě u skvělého fotografa jsem si půjčila knížku šéfredaktora Respektu Martina M. Šimečky Year of the Frog (jaká náhoda) a k večeři si dám sushi. Varování pro potenciální čtenáře: tento článeček obsahuje dojmologii, amatérsko-ornitologický apendix a mé názory. Více
Víno se v západním světě stalo doslova nápojem třetího tisíciletí a na jeho rostoucí popularitu se nabalují pozoruhodné obchodní aktivity. V Česku sídlící cestovní kanceláře jako Via Vinea nebo Wine Travel pořádají speciální zájezdy do zahraničních vinařských oblastí, šéfové firem zpestřují dříve nezáživné porady a konference řízenými degustacemi pod taktovkou sommeliéra a víno má dnes skoro tolik vlastních časopisů jako golf, další fenomén ve světě stylu. Více
Když jsem byla malá, chtěla jsem uvěřit v Boha, protože mi připadalo, že je pak všechno děsně jednoduché. Teď když mají stranicky organizovaní křesťani ve svém čele Čunka a mezi příbuznými homosexuály a navíc je každý nutí, aby se vyjadřovali ke skandálům v církvích, víra už tak jednoduše nevypadá. Můj smysl života se dnes blíží spíš číslu 42, jak jej vygeneroval kdesi na konci vesmíru počítač Douglase Adamse, než životu v Kristu. Více

Ááá, Gwen Stefaniová byla báječnááá! Pražská Sazka Aréna byla plná extravagantních teenagerů a pak jsem tam byla taky já, která nemám ráda popík (až na dvě tři výjimky), barvy na vlasy, make-up ani nepokrytou komerci. Chcete vědět, čím mě profesionální moneymakergrrrl nadchla tolik, že už pět minut po návratu z koncertu obtěžuju hnízdo respektích intelektuálů dalším bezkoncepčním zápiskem? Více

Americký komik vtipný skoro jako oficiální projevy George Bushe, doma stvořené banánové daiquiri a smaženice z kila křemeňáků, které moje houbařskou vášní posedlá rodina již nedokázala udat mezi sousedy. Tyto věci určují směr mého života v podzimní Praze. Spolubydlící je nemocen (už tři dny nikdo nekoupil zubní pastu), bílý rum došel a po dvou týdnech v sešeřelé kanceláři jsem mentálně připravena na další dovolenou. Proč je Jon Stewart génius a měl by kandidovat na prezidenta USA? Více
Kerouakuv roman-cestopis On the Road / Na ceste vysel poprve pred rovnymi padesati lety a deseti dny. Ja jsem na ceste dva tydny a taky se citim jako padesatileta. Malaga byla prilis zalidnena, horky pisek marbellskych plazi mi sezehl chodidla, ve zbohatlickem Puertu Banus jezdi ferrari jako blazni, na Gibraltaru slavnostne navlecenem v cervene a bile se hlucne slavil narodni den a medina marockeho Tangieru ztratila svou exotiku pod nanosem naplavenych Evropanu. Zdrhla jsem do Sevilly, jednoho z nejkrasnejsich mest, co jsem kdy videla. Více
Ženy na rozdíl od mužů dokáží myslet na víc věcí zároveň. Pozor, tohle není genderový stereotyp, to je fakt. Je to spíš na škodu, nebo paralelní řešení problémů představuje výhodu v ženině osobním i pracovním životě? V mém případě je to jasné - zbavit se posedlosti řešení víc věcí najednou je jediný rozumný důvod, proč bych občas chtěla být chlap. Více
Profesor Robert Sutton ze Stanfordovy univerzity v Kalifornii publikoval v druhém letošním čísle čtvrtletníku konzultantské společnosti McKinsey, jednoho z nejlepších zaměstnavatelů v ČR, zajímavý odborný článek. Zcela jistě se týká nás všech, některých dokonce velmi osobně. Je o idiotech, ignorantech, imbecilech, neschopných lenoších, podrazácích, udavačích a homofobních pablbech. Tyhle všechny totiž potkáváme v pracovních procesech a následně v nočních můrách. Představují nebezpečí nejen pro naše duševní zdraví, ale také pro reputaci a ekonomickou situaci svého zaměstnavatele. Jak na ně? Více
Věnuju se dlouhodobě dívčím časopisům a čtu je tak často jako málokterá teenagerka. Všechny. A pořád mi v jejich sortimentu něco chybělo. Když jsem americkému kamarádovi hovořícímu lámanou češtinou vysvětlovala, jaká je ideologická linie Dívky a Top dívky, prohlásil: "A ty se divíš? Top děvka je prostě magazín pro pokročilou (myslel pokrokovou) moderní děvku." To je ono. Tenhle magazín české mladé ženy potřebují jako sůl! Více
Letní filmová škola v Uherském Hradišti je akce stejně krásná jako město samotné. Tento rok se sešlo pár skvělých brazilských filmů s několika předlouhými zmatenými kavkazskými, rovněž brazilský režisér Marcos Prado se nám nad pivem svěřil, že právě dotočil nové Město bohů (a já mu věřím), spolu s tisícovkou dalších udivených obličejů jsem poprvé viděla na plátně v přímém přenosu shořet políčko filmu... A nad tím vším se klenula duha božské moravské pohostinnosti korunovaná sluncem a vínem. Více
Po třinácti letech se celá naše velká rodina sešla k víkendové oslavě na strejdově venkovském sídle, čti chalupě se seníkem, kurníkem a kůlnou. Je legrační, jak se těch dvacet lidí rázem dostane na stejnou úroveň - se vzpomínáním na pročůrané plínky omylem uskladněné v lednici nebo úsměšky nad závislostí na domácích zvířatech, která třem sourozencům mého táty suplují vnoučata, všichni rázem přijdou o svoje společenské postavení, tituly a zásluhy. Navíc jsou tyhle sešlosti prima příležitost mluvit sprostě na veřejnosti a dozvědět se mnohé o životě na venkově a vůbec. Jak moudře říká píseň nejslizčího boy bandu na světě: Never forget where you´re coming from. Více
Festivalová návštěvnost opět trhá rekordy, jako obvykle prší, zase pracujeme do půlnoci, i když letos nám k tomu pikolíci nosí víc vína a piva než jindy; ne že bych toho využívala. Po práci má člověk konečně čas zajít na půlnoční film (včerejší Auto zabiják mě opravdu zabilo - mám pocit, že Tarantino ví o fenoménu girl power fakt dost) a pak jde v půl třetí do hotelu, jen aby (pozor, nepravá vedlejší věta účelová, oblíbená to figura kolegy Vojty Ryndy) prokafral další tři hodiny s Pavlou a po třech hodinách vstával do práce. Více
Mám pocit, že bych měla pro změnu napsat něco méně konfrontačního. Proto se budu zabývat včerejším koncertem Tori Amos (koho by taky mohla naštvat protibushovsky zaměřená feministka?) a nadcházejícím varským festivalem, kde budu mít to potěšení opět pracovat a každičký večer se veselit se sklenkou v ruce (proti přílišnému pokušení beru do batohu velkou knihu společenství Anonymních alkoholiků). Chcete moje soukromé tipy na filmy? Více
V USA jsem nabyla pocitu, že kdo nestuduje "science" nebo aspoň něco s technologiemi, jako by nestudoval. V "humanities" a "social science" nejsou peníze a chybí tam motivace - sebelepší popis vymírajícího jazyka nikoho s AIDS neuzdraví, navíc to důležité již bylo zřejmě řečeno a nové metody už žádné nebudou, říkají. Pak přijedu do Česka a zjistím, že plzeňský antropolog Ivo T. Budil, dávno označovaný za plagiátora nejen v rámci své univerzity, se dokáže vymlouvat stejně trapně a uboze jako ten nejhorší politik, místo aby přiznal chybu. A pak mi známý doporučí Lodgeovu knihu Den zkázy v britském muzeu a ta mě konečně přesvědčí, že výzkum v humanitních vědách nemá smysl, protože všechno zásadní už bylo zjištěno. Nebo co. Více
Včera jsem otevřela českou květnovou Elle a zjistila jsem, že mnohem větší prostor než "hubnutí do plavek", inzerovanému několika anoncemi na obálce, je věnován zdravému životnímu stylu, recyklování, biopotravinám a ekologii obecně. Že by se Elle začala podobně jako americká Vogue zajímat o SKUTEČNÉ problémy? Mým problémem číslo jedna je teď jídlo. Zdravé jídlo. Více
Nakupovat, konzumovat, vyhazovat. Učit se. Když báječný básník Jiří Wolker (kolem roku 1920 mladý socialista) radostně házel na papír myšlenku zcela nemarxistické adorace věcí zmíněnou v nadpise (chce se mi radši než věcí napsat terminologicky správněji komodit, ale už mám těch cizích slov plné zuby), nedokázal si zřejmě představit, jak moc člověk může věci opravdu milovat. Well, podívejte se do jakékoli typicky americké domácnosti a uvidíte. Více

Média a lidi občas děsně generalizují. Škatulkují, nálepkují, házejí všechno do jednoho pytle. Je to tak snazší a přehlednější. Anebo to odráží skutečný stav věcí? Taky máte občas pocit, že všichni Finové jsou alkoholici? Můžu to potvrdit, byla jsem tam půl roku :-). Sasíci jsou hluční a Bavoři tlustí, co Čech, to muzikant, příslušníci jižních národů věčně řvou a Seveřani jsou odtažití. A jací jsou Evropané proti Američanům? Více

Kromě toho, že tu lije jak z konve, je v Princetonu veselo. Právě totiž probíhá týden, ve kterém na univerzitu přijíždějí potenciální studenti a jejich rodiče. To je spojeno se spoustou skvělých akcí, které mají ukázat, že a) škola je neskutečně bohatá, b) že dítě sem odložené zkultivuje pomocí všech svých divadel, koncertních síní a muzea; c) že tu chudák dítě nebude trpět hladem, když je na každém rohu jídlo zdarma. A stávající studenti PU se na vlně propagačních večírků vezou s vědoucím úsměvem... Více

Jsem na Princetonu v New Jersey, USA, teprve 14 dní a už jsem si to tu zamilovala. Moje alma mater, Univerzita Karlova, má šestkrát víc studentů než trpaslík Princeton, ale 14 nositelů Nobelovy ceny na rozdíl od mé hostitelské školy přece jen zatím neodchovala. Jak to na jedné z deseti nejlepších univerzit světa vypadá, kdo tu žije a jak se tu žije? Více
"Sovy nejsou tím, čím se zdají být." Agent Cooper